36. den – ultramaraton Stromovka – 1. část

Za pár hodin odstartuje (moje část) 6 h & 12 h Self-Transcendence Race Prague. Borci na 12hodinovou trasu už před pár minutama svou cestu započali.

Při oblékání trika jsem zjistil, že mě bolí rameno. Resp. klíční kost. Bolí mě třísla. Mám unavená stehna…

Sakra…jsem jak hypochondr

Uvědomuju si, že si od včerejška jen stěžuju, jak jsem unavený, jak mě něco bolí a jak jsem to s plaváním přehnal…

No. Bezva. Ale k čemu je mi to dobré?

Takže od teď na to kašlu. Nic se tím nezmění. Ne k lepšímu. Je na čase se s tím smířit a brát to jako fakt. A snažit se myslet pozitivně.Tímhle se zaříkávám, že o svém vyčerpání už nebudu psát. (Ne dřív než skončí dnešní závod :))

Koukám na facebook. Mám tam radostné oznámení, že jsem na něm už 7 let. Jupí…

Počasí

Není ani 8 hodin. Kráčím na balkon. Sluneční paprsek mě pálí do tváře. Obloha je ale hodně zatažená.

Snídaně
Všude se dočítám, že se před závodem nemá jíst vláknina. Ok. Dávám si kotel vloček se 3 banány. Už je mi to fuk. A hlavně mě nenapadá nic jinýho, co by mi dodalo tolik energie na několik hodin.

Někdy se ten retargeting výjimečně hodí

Jestli nevíte, co je retargeting http://vetrovka.cz/sklik-retargeting-je-tu , tak ve zkratce to jsou reklamy webu, který jste navštívili. A tyhle reklamy vás pak všude pronásledují 🙂

Sedím u počítače. Přitáhl jsem si k němu židli na podložení nohou. Popíjím vločky. Pustil jsem si písničky na youtube a najednou mi tam vyskočí tahle reklama.

To jsem potřeboval vidět. Co by jiní za to dali, kdyby měli unavené nohy. Hlavně, že by je měli. Občas zapomínám na to, jak skvěle se vlastně mám…

Mimochodem tohle je akce od Birellu. O běhu na běžeckém pásu u nich jsem psal na konci článku v rámci sport expa 2016.

Jdu si sestavovat songlist á la poslední pomazání 😀

10:30 = 2,5 hod. do startu

Písničky staženy. Dal jsem si glutamin. Mám trochu hlad. Budu jen průběžně pojídat banány.

Přemýšlím, že bych si mohl dát ibalgin. Ten je přece na bolest.

Možná ne před závodem. Ale rozhodně jsem si ho přibalil. Bude to taková moje pojistka, když by byla bolest opravdu nesnesitelná. Asi raději tenhle doping než vzdát závod. Ale snad to zvládnu i bez něj. Uvidím…

11:30 = 1,5 hod. do startu

Začínám si plnit batoh.

Beru brýle. Jsou v nich sklíčka proti slunci. Testuji na balkoně – vzhledem k tomu, jak je zataženo, je měním za oranžová – ať mám veselejší pohled na svět.

Sklíčka nejsou úplně čistá. Tak je oplachuji vodou. Obroučky brýlí taky.

Pak vše utírám papírovou utěrkou.

Nevím, kdy jsem je takhle pečlivě čistil naposledy. Asi nikdy.

Kolem sklíček jsou mikroskopické škrábance.

Guma, která z brýlí přiléhá na nos jako podpěra, je na okrajích lehce roztřepená. Nikdy jsem si toho nevšiml. Zřejmě naleptaná potem.

Už má nárok. Naběhaly se se mnou přes 1.000 km.

Nemám sice chuť, ale jdu si dát další banán. Ať nehladovím.

Pokračovat na:

36. den – ultramaraton Stromovka – 2. část
36. den – ultramaraton Stromovka – 3. část