Mrholí. A podle mraků se to jen tak nezlepší.

Dnes jsme alespoň vyrazili po správné cestě, takže jsme po necelých 2 km překračovali česko-německou hranici.

V městečku Oberwiesenthal to v porovnání s nemovitostmi podél cesty v Loučné pod Klínovcem to vypadalo jako v jiném světě. Vše bylo upravené a nic nechátralo (až na shořelou střechu jednoho domu v centru 🙂 .

U lanovky, která vedla na vrchol Fichtelbergu, trčela ocelová lana přímo z nebe. Působilo to tak, protože tam byla hrozná mlha. Výšlap na kopec jsme proto vzdali, protože by nic nebylo vidět. Začíná hodně pršet, tak se vracíme do apartmánu.

Zastavuji se u vietnamců v ČR, kteří mají 20 m od hranic obchůdek. Hledám čaj. Ale bohužel kromě ptačích budek, cigaret, alkoholu, rachejtlí a porna skoro nic jiného nemají.

Odpoledne se počasí zlepšilo = přestalo pršet. Využíváme toho a jdeme na Klínovec.

Mám s sebou fofrklacky (půjčil jsem si hůlky na nordic walking). Jdu s nimi poprvé a při výstupu do kopce musím uznat, že chůze s nimi je o poznání snadnější. Část hmotnosti, kterou musí nést nohy, se dají přenést na horní polovinu těla. Takže se nohy jen tak neunaví. Místy si zkouším na prudké sjezdovce i výběh s hůlkama. Je to zábava. Ale sprintovat vydržím jen pár desítek metrů. Při tempu 5:30 min/km v kopci se sklonem, kde se musím předklánět, abych se nepřevrátil, mi vyskočí až na 156/minutu.

Na Klínovci porovnávám oficiální nadmořskou výšku s údajem na hodinkách a na metr mi sedí. Mám radost 🙂

Přesto, že se dnes počasí úplně nevyvedlo, našlapali jsme potěšujících 19 km.