Po dvoudenním volnu jsem se musel k běhání lehce dokopat. Přiznám se, že už jsem neměl nějaký tíživý pocit jako dřív, že prostě musím za každou cenu běhat. Ani mi to fyzicky nescházelo. Přesto jsem si řekl, že bych se do toho měl pustit, aby to mé běhání náhodou nevyšumělo do ztracena. To by mě mrzelo.
Vyběhl jsem zlehka, s botama vivobarefoot one. Když v nich běžím, nejsem prakticky slyšet. Asi proto mi často lidé neuhýbají a vyděšeně ucuknou, když je na úzkých chodnících a stezkách těsně míjím.
Potěšilo mě zjištění, že hrudní pás zase začal ukazovat odpovídající hodnoty. Oproti poslednímu výběhu, kdy i při tempu pod 4:00 min/km ukazoval kolem 80 tepů/minutu.
První kilometr šel docela svižně v tempu něco přes 4:30 min/km. Následující 2 km byly z kopce a čas pod 4:30 min/km se mi dost líbil.
Když jsem o chvíli později na rovince předbíhal 2 bruslaře, cítil jsem se příjemně. Tohle mě fakt baví a naplňuje :))
O kousek dál jsem před sebou viděl slečnu s klukem. Běželi, běželi a najednou hodně zrychlili. Evidentní fartlek. A zrovna když běželi v tempu, tak jsem je předběhl.
Já vím, dětinské, ale stejně mě to potěšilo :))
Sledoval jsem svůj stín na silnici a vzpomněl si na olympijské běžce, kteří se dnes na 5km trati svými patami skoro kopali do zadku. Já svýma nohama sotva šoupu. Kdybych zakopával nohy tak vysoko jako oni, tak to bych musel snad sprintovat…
Tep jsem měl vyšší, nad 160 tepů/minutu. Ale nohy stíhaly pocitově hodně dobře a plíce se netrhaly a zvládal jsem většinou dýchat jen nosem, takže taky O.K.
Původně jsem si chtěl dát jen desítku normálním tempem – žádná divočina. Ale při aktuálním tempu se mi zalíbilo pomyšlení na čas 43:xx.
Na 8. km jsem měl průběžný čas asi 35:20. To by znamenalo dát poslední 2 km asi lehce pod 4:20 min/km. Nevypadalo to úplně nemožně, tak jsem do toho šlapal dál.
Na 9. km jsem něco nějaké vteřiny ztratil, ale při rychlém propočtu, který jsem dělal 500 m před koncem, by mi mělo tempo okolo 4 min/km postačovat. S vidinou brzkého cíle jsem neměl problém zapojit poslední zbytky sil (předběhnout další 2 bruslaře 🙂 ) a cíl dnešního výběhu si splnit. Tempo jsem stáhl místy i pod 3:50 min/km, ale naopak tep vyskočil až na 180/min. Což je 1 úder za 0,33 vteřiny. Když si to představím, je to celkem cvrkot. Oproti klidovému stavu je to i víc jak 4násobná rychlost.
Po 10 km jsem si vynuloval hodinky a měřil si poslední kilometr, který jsem věnoval výklusu.
Přestože jsem běžel jen tempem 5 min/km, cítil jsem, jak neuvěřitelně mám vysílené a ztuhlé nohy. Jako bych si dal v posilovně pár sérií dřepů s činkou a na to přidal ještě předkopávání na stroji. Po 500 m tohle vyčerpání mírně ustoupilo a už to nebylo tak strašné. Ale stejně to bylo nepříjemné.
Přesto jsem byl díky krásnému času na 10 km celkově spokojený.