Ráno jsem se vzbudil, jako bych celý předchozí den bušil v posilovně. To malování mě fakt zmohlo.

Cítil jsem se prochladlý a všechno mě bolelo – to z toho drhnutí zdí kartáčem.

Takže jsem se rozhodl, že ráno zůstávám doma. Nerad bych se nachladil a připravil se o možnost tréninku v následujících dnech. A už vůbec by mě kleplo, kdybych zmeškal středeční možnost návštěvy “odborníka na koleno”.

Díky volnu si ale na zítřek plánuji 10km výběh.

Mimochodem – myslím, že mám nadpřirozené schopnosti.

Je naprosto jedno, jestli jdu ráno běhat 5 nebo 10 km. Je jedno, jestli si pak vařím oběd. A je jedno, jestli ráno nedělám vůbec nic.

Ať dělám cokoliv – vždy do práce přijdu pozdě :))