Zatím letošní nejteplejší den.
Na balkoně mírné dusno už po ráno. Slunce vysílá spalující žár. Ve stínu o moc chladněji není.
Beru si na sebe jen nutné minimum oblečení.
Běží se nádherně. Je sice horko, ale vyklusávám si na pohodu s tempem lehce přes 5min/km.
Přestože nemám funkční hrudní pás, běžím takovým tempem, při kterém cítím, že bych mohl mít tep orientačně kolem 130/min. Chci totiž v blízké době zjistit, co je pravdy na tom, že si člivěk v tomto pásmu tepové frekvence zlepšuje fyzičku a učí tělo využívat tukové zásoby na přeměnu v energii místo cukrů.
8,7 km pomalým tempem za mnou.
Ale nebyl bych to já, abych zase nepočítal, jak rychle musím běžet, abych dal 10km výběh pod 50 minut.
Zrychlení z dosavadního tempa 5:02min/km na 4:30min/km mi přichází více než reálné a začínám zrychlovat.
Je vážně neskutečné vedro a začínám mít žízeň, ale nemám s tím velký problém.
Běžím dokonce rychleji než je třeba a tak trénink končím ještě o pár vteřin rychleji, než jsem chtěl.
Strašně ze mě lije a před protahováním si svlékám nátělník. Moc to k ochlazení nepomáhá.
To až po chvíli začne foukat mírný vítr a příjemně chladí. Ale po pár minutách mám strach, abych neonemocněl. Tohle bývá strašně zrádné.
Tak se raději oblékám a jdu domů.
Jo a mimochodem – musím zaklepat, ale od doby, co jsem byl u toho “speciálního fyzioterapeuta”, se mi bolest do kolene nevrátila.
Mohu už jen polemizovat, jestli za to může předchozí odpočinek anebo zda byl “doktor” tak skvělý.
Druhou možnost rozhodně nevylučuji 🙂