Oproti včerejšku, kdy jsem se večer cítil hodně unavený a neuměl jsem si představit, že bych dal ani 6 km, jsem se ráno vzbudil celkem čilý a byl na běhání moc natěšený.
Kvůli nedostatku času a tím pádem mnoha dnům volna mi na výzvě rungo “všichni” utekli a já se propadl až na hrozivé 40. místo.
Kvůli tomu jsem se rozhodl dát si dnes půlmaraton.
Venku svítilo slunce a bylo hodně teplo. Takže jsem na sebe nasoukal kraťasy a nátělník.
Do malé běžecké ledvinky jsem si nacpal ovocnou banánovou kapsičku z Decathlonu, klíče, telefon a kovovou 50korunu. Zaháknul jsem hrudní pás a vyrazil ven.
Počáteční kilometry jsem se snažil běžet hodně odpočinkově, ale i tak mi tepová frekvence lítala až ke 140/minutu. A to jsem se vážně šetřil.
Nedostatečnou regenerací by to být nemělo. 2 dny jsem neběhal. Tak to mohu přisoudit asi vysoké venkovní teplotě. Jiný důvod mě nenapadá. Snad jen to, že poslední dny se nestravuji zcela ideálně, takže mi možná chybí palivo.
Zdálo se mi, že se od začátku tak nějak “trápím”. Ne, že bych nemohl. Ale přišlo mi, že za tu energii, kterou vydávám, prostě běžím pomalu :))
Ale dnes jsem chtěl hlavně předběhnout soupeře v rámci rungo výzvy. Takže mi nešlo o čas, ale o kilometry. A ty jsem pomalu, ale jistě, ukousával.
Když jsem se v polovině cesty otáčel, podíval jsem se na hodinky a počítal, jakým tempem musím běžet, abych stihl půlmaraton pod 1:50.
Když běhám, nějak nejsem schopen provádět početní úkony lehčího typu :)) Takže jsem čekal, až budu mít na hodinkách kulatý čas, abych si to snadno dopočítal. To se mi povedlo asi o 3 km později :))
Musel bych pokračovat rychlostí lehce přes 5 min/km. Aktuálně jsem se plahočil tempem 5:20 min/km. Zrychlovat se mi moc nechtělo, ale hecnul jsem se.
Zlehka se o mně pokoušela žízeň, tak jsem vytáhl banánovou kapsičku. Sice je to prakticky rozmixovaný banán, ale nějaká ta vlhkost tam je. Takže jsem si dopřál osvěžení ve formě 4 loků hodně hustého smoothie.
Zbývalo mi nějakých 5 km do konce a začínal jsem přemýšlet o tom, že bych mohl zkusit ten půlmaraton zaběhnout do 105 minut. Tj. 1:45.
Aktuálně jsem běžel tempem, kterým bych to hodně těžko mohl dát. Ale šance tam byla.
Opřel jsem se do toho a stlačoval čas tempa pod 5 min/km. A ani mi nedělalo velký problém se na téhle rychlosti udržet.
Kilometry ubíhaly a zbývalo mi posledních pár set metrů. Věděl jsem, že zase bude záležet na vteřinách jako při posledním půlmaratonu.
Cítil jsem, že mi povolil hrudní pás. To z toho, jak jsem si ho před nějakou dobou posunul výš, protože mi sklouzával.
Musel jsem zastavit. Ale nedařilo se mi ho v rychlosti zapnout. Šlo mi o každou sekundu.
Rozběhl jsem se a pás jsem si rukou přidržoval na hrudi. Ale to bylo na nic. Tak jsem si ho dal do ruky. Z ní tep také snímal.
Uplynulý čas byl 1:44. Bohužel vteřiny se nezobrazovaly. Už mi zbývalo jen pár desítek metrů. Čas stále 1:44. Po chvilce ale už 1:45. Jenže při vzdálenosti něco málo přes půlmaratonskou hranici. Takže jsem cíl splnil a totálně vyřízený se vydýchával. Ten závěr byl opravdu na maximum, kde mi tepovka vyletěla až na 181/min.
Konec dobrý, všechno dobré. Na rungo výzvě jsem se posunul zase maličko dopředu. Ale nesmím zastavovat. Všichni do toho hodně šlapou a když člověk den neběhá, hned se propadne níž a níž…