Na víkend jsem měl v plánu návštěvu mimo Prahu. Oslava narozenin (ne mých :)).
Ráno se mi už moc běhat nechtělo, protože jsem se chtěl v klidu připravit na cestu a dopoledne mi jel autobus. Navíc jsem si chtěl dát zase jeden den volnější, tzn. spíš svižná chůze + nějaké to posilování s vahou svého těla.
Po příjezdu do Jihlavy mě čekala asi 1,5 km pěší cesta do cíle 🙂
Napadlo mně, že jsem si to mohl GPSkou měřit a vložit do endomonda v rámci tréninku. S tím, že bych si v průběhu dne “zaposiloval” a tímto si dnešní trénink mohl odškrtnout.
Jenže to bych si na to nesměl vzpomenout až kousek před cílem.
Jelikož jsem byl na návštěvě, úplně se nehodilo jít si zaběhat (to je jeden z důvodů, proč je nejlepší si běh “odbýt” ihned po probuzení. Máte to hned za sebou. Čím víc je hodin, tím víc se mohou vynořovat výmluvy, proč dnes běhání odložit – ve skutečnosti by až tak nevadilo, kdybych se na půl hodinky vypařil a zaběhal si :)).
Na oběd jsem měl vegetariánskou svíčkovou s knedlíkem. A samozřejmě narozeninový dort.
Říkal jsem si, že bych se moc nacpávat neměl, abych byl vůbec schopen běhat (což by mohla být další skvělá výmluva, proč dnes trénink odložit na “jindy”).
Nakonec se navrhla odpolední procházka. A já se rozhodl, že si v rámci toho půjdu zaběhat.
Nejdřív jsem obíhal skupinku “spoluchodících” jako Země Slunce. To abych měl víc kilometrů a tak nějak se od nich úplně neodtrhnul.
Protože byla na vycházce i neteř (6 let), která jela na kole, uháněla zase svůj doprovod jako “nadmuté kozy” (jak sám doprovod zmínil :)).
Takže jsem dostal za úkol se ujmout hlídání a neteř doprovázet.
To bylo fajn. Mohl jsem běžet opravdu odpočinkovým tempem a dokonce jsem za běhu zvládl i telefonát s dědečkem.
Původně jsem se bál, abych dal 5 km, ale nakonec jsme dorazili domů a na hodinkách jsem viděl 7,6 km. Tak jsem si dal ještě pár koleček kolem bloku a zaokrouhlil to na 10 km. Fajn – to jsem ani nečekal, že tolik dnes stihnu.
Když jsem neměl odpočinek dnes, naplánoval jsem si jej na zítra…