37. den – den po ultramaratonu

V noci jsem se vzbudil úplně zpocený.

Pak znovu ve 3 hodiny, kdy mě vzbudil šílený hlad.

Dal jsem si tortilu s tofu. Po 3 soustech mě při polknutí zabolelo horní patro úplně vzadu. Asi namožené z dýchání nebo nevím. Kousnul jsem si ještě 3x, napil se vody a šel zalehnout.

O 3 hodiny se scénář opakuje. Hlad, bolest na patru a zase hurá do postele.

Když se něco po 9. vykopu z postele, cítím se dobře odpočatý.

Samozřejmě mě trochu pobolívají nohy, ale žádný extrém.

Dnes budu jen odpočívat. Původně jsem měl v plánu nějaký regenerační běh, ale teď tu nemám ani boty, ani běžecké oblečení. Takže to vypadá na malou procházku.

Odpoledne si dávám asi jen 3km procházku. Bohatě stačí.

Po ní se jdu do supermarketu, jestli tam mají nějaká dobrá vegetariánská jídla a po chvíli stání u regálu cítím, že mě začínají dost bolet nohy.

Přesouvám se do oddělení se zahradním nábytkem, abych si chvíli odpočinul na houpací lavičce a o něco později na zahradní židli. Ta je úplně na nic. Ale na odpočinek stačí 🙂

Dostávám hlad. A místo toho, abych si koupil lákavé pečivo se sýrem, rajčaty nebo olivami, ovládám se a sahám pro proteinovou tyčinku. Chci, aby tělo co nejlépe zregenerovalo. A na to pečivo není úplně ideální.

Domů se už vracím autobusem. Sedím jak na zastávce, tak při jízdě. Což skoro nikdy (z hygienických důvodů :)) nedělám.

Doma si ještě dávám cizrnovou pomazánku s chlebem a jdu spát.