Před dnešním výběhem jsem si dal předsevzetí, že se nebudu dívat na hodinky. Měl jsem poměrně dost času, takže nebylo kam spěchat a i kdybych běžel o 10 minut pomaleji než normálně (to už by byla asi chůze :)), tak bych do práce přišel včas.
Mé předsevzetí samozřejmě vzalo po pár metrech za své :)) Ale na svou obhajobu musím říct, že jsem jen potřeboval vědět, jestli jsem začátek nepřepálil. Protože první kilometr mám celkem z kopečku, tak to svádí k vysokému tempu.
Počáteční metry jsou proto zrádné v tom ohledu, že přes 500 m “sprintuju”, aniž bych pociťoval únavu nohou, zadýchání se nebo jiný nekomfort, ale po 2 km se to všechno najednou z ničeho nic objeví.
Proto je, podle mně, nutné si první metry, resp. kilometry (u delších tratí) dost hlídat, aby se neběželo moc rychle.
Když se dokážete ovládnout a budete se vědomě brzdit, zbývajících 90 % tréninku (nebo závodu) odběhnete v příjemné pohodě a dost možná i rychleji, než kdybyste začátek “odsprintovali”.
Věřím, že se díky tomu dá urychlit regenerace, takže následující tréninky budou pohodovější. Obzvlášť, když se běhá každý den.
Ve Stromovce jsem míjel staršího pána, určitě nad 70 let. Poklusával a zdravil mě. Tak jsem zamával a lehce se uklonil :)) Tohle si fakt zaslouží úctu.
Při běhu jsem sledoval/počítal hlavně svůj dech. 1, 2, 3, 4. nádech. 1, 2, 3, 4 výdech.
Když jsem nestíhal pohodlně udýchat tohle tempo, přešel jsem na 4 kroky/nádech, 3 kroky/výdech. U vyššího uatížení dokonce až na 3/2.
Jeden zvyk ovlivňuje ostatní
Kromě toho, že jsem si předsevzal denně běhat, chtěl jsem si začít i denně vařit (a ne obědvat v restauracích).
Jenže včera už jsem si nestihl koupit nic, z čeho bych si uvařil. Takže si budu muset do buzerlístku dopsat i nutnost vždy den dopředu nakoupi, aby bylo vůbec z čeho ty obědy dělat 🙂
To je krásná ukázka toho, jak jeden zvyk má vliv na ty ostatní.