… nebo alespoň energii v nich…
Předchozí den jsem se po výběhu cítil dobře. Potom jsem ale šel na pálení čarodějnic do Žlutých lázní (přes 2 km) a já cítil, jak jsou nohy bez energie. Jejich únava byla hrozně znát. A to než jsem vyšel jsem měl smělejší plán dát si v neděli 30 km.
Když jsem se konečně vrátil, byl jsem neskutečně unavený. Jak nohy, tak celkově – byl jsem zralý na postel. Dokonce jsem uvažoval, že bych si dal den pauzu a pořádně si odpočinul.
Běhal jsem už 8 dní v kuse, tak se mi pauza příčila – předsevzal jsem si, že budu běhat opravdu každý den. Tou pauzou bych se hodně zklamal. Nicméně 30 km v tu chvíli nepřipadalo absolutně v úvahu.
Taky jsem si musel prošoupat boty. Po vyzutí jsem měl ponožku špinavou jak čuně. (viz. foto). Což mě moc mrzelo (ponožka ne, ty boty). Protože jsou fakt úžasná. Feel max jsou na chůzi fakt boží.
Běhat jsem v nich nezkoušel. To by asi kvůli jejich volnější konstrukci typu “papuče” nebylo pohodlné. Navíc by se mohly prošoupat.
Spánek
V noci jsem se dostal do postele lehce po půlnoci. A protože jsem bylo pravdu unavený, řekl jsem si,že si udělám radost a vypnu budík. Ať se pěkně vyspím a odpočinu si.
Pustil jsem si zase meditační aplikaci a snad do 2 minut usnul. Ve 3 ráno jsem se vzbudil se sluchátky v uších, tak jsem si řekl, že abych to s tou meditací neodbýval, zkusím to znovu.
Sotva jsem stiskl tlačítko PLAY, už jsem zase zařezával…
Probuzení
Ráno jsem se sám od sebe vzbudil řed 7 hodinou. To bylo super. Vůbec jsem to nečekal. Sice bych ještě usnul, ale byla by škoda toho nevyužít, když už jsem byl bdělý.
Po pár krocích jsem zjistil, že nohy nejsou tak vycucané, jako když jsem šel spát. To bylo dobré znamení.
Otevřel jsem okno, abych zjistil, jak je venku a přišlo mi,že dost chladno. Tak jsem si vzal 3 vrstvy oblečení + přibalil nějaké gely (strašně moc mi chutnají ty z Decathlonu – banánové nebo jahodové se sušenkou. Jsou fakt výborné. Sice nezasytí na tak dlouho jako jiné gely, ale mám je moc rád).
Pro jistotu jsem si vzal i kompresky. Nevěděl jsem dopředu, kolik km nakonec poběžím. Kompresní podkolenky jsem měl opět z Decathlonu. Moc mi vyhovují – takové, ke kterým se musí brát ponožky. Mám totiž i kompresky Collm, které jsou jakoby podkolenky (takže se ponožky už neberou), ale strašně mi stláčely i prsty na nohou, což je hodně nepohodlné. Ale jinak jejich komprese lýtek byla jinak skvělá.
Výběh
Když jsem vyšel z domu, bylo překvapivě teplo. Až tak, že jsem se rozhodl sundat si triko s dlouhý rukávem a raději vyběhnout bez něj.
Začátek jsem zase nepřeháněl a držel si tempo lehce pod 5 min/km.
Kolem 8. hodiny ráno bylo po cestě minimum běžců a cyklistů. Bylo to skvělé. Když si vzpomenu, jak před pár týdny o víkendu, když bylo krásně a kolem 14. hodiny, tak se v Braníku skoro nedalo hnout. Jako by byla celá Praha na procházce zrovna tady.
Běželo se mi dobře. Zase bylo příjemně teplo. Bez mraku. Ideální počasí…
Později jsem se podíval na hodinky a měl jsem za sebou 5 km. Cítil jsem se hodně komfortně a přišlo mi škoda se otočit a dát si jen desítku. Takže jsem pokračoval. Chtěl jsem alespoň půlmaraton.
Stále se mi běželo pěkně, s tempem pod 5 min/km, až se to na 13. km začalo lámat.
Pohledem na hodinky jsem zjistil, že mám tempo i 5:20/km. Což je po takhle relativně krátké vzdálenosti špatný čas oproti normálu.
S dechem jsem stíhal, ale nohy začaly zlobit. Těžkly a moc se jim nechtělo. Neměl jsem z toho zrovna radost.
Zbytek zpáteční cesty jsem se tak spíš “potácel” v pomalém tempu a nohy mi připadaly hrozně těžké a bez energie. A tak už to zůstalo až skoro do konce dnešního výběhu. Neměl jsem důvod zrychlovat. Dnes jsem se jen chtěl dostat v pořádku domů 🙂
Na nějakém 19. km jsem se podíval na hodinky a usoudil, že i když jsem celkem vyřízený, tak má přiměřenou rezervu na to, abych dal půlmaraton pod 1:50:00. Bylo by to pro mně alespoň malou útěchou.
Jenže když jsem se asi 300 m před finišem podíval na hodinky, zhrozil jsem se. Musel jsem to špatně odhadnout a hodinky ukazovaly 1:49 (vteřiny se už nezobrazovaly). Tak jsem si řekl sakra, tak to je pěkně na nic. To už fakt nedám.
Na 5 vteřin jsem to vzdal, ale pak jsem se rozhodl, že to ještě zkusím.
Začal jsem sprintovat. Doslova. Divil jsem se, že mám ještě tolik sil. Šlapal jsem do toho co to šlo a pokukoval po hodinkách.
Stále jsem pokukoval po hodinkách a vypadalo to dobře. 21.0 km a stále 1:49. Za chvíli 21,1 a pořád OK. Nechtěl jsem náhodou zastavit stopky před tím, než si budu jistý, že mám za sebou celou půlmaratonskou vzdálenost. Takže na 21,2 jsem začal, stále ještě ve sprintu, šmátrat po tlačítku STOP. Jak na potvoru jsem ho stiskl jen na okraji, takže čas běžel dál. A než jsem si to o 2 vteřiny později uvědomil a stiskl znovu, už mi svítil čas 1:50…
Z toho plyne ponaučení – i když běžíte desetikilometrové vzdálenosti, záleží na každé vteřině 🙂