Před spaním
Večer jsem něco řešil s podporou ohledně webu a celkem dlouho to trvalo. Bohužel jsem se tak dostal do postele až před půlnocí. Doufal jsem, že si pospím déle.
V 6. dni meditačního programu jsem se snažil soustředit, abych během něj neusnul. A povedlo se. Ale kdybych chtěl, zase bych usnul po pár minutách.
Vstávání
Ráno jsem se sám od sebe vzbudil v 5:30. Ale říkal jsem si, že jsem spal jen 6 hodin. Takže jsem to riskl a pokusil se zase usnout.
Když mě vzbudil budík v 7:00, cítil jsem se ještě unavenější. Proto asi opravdu bude lepší se příště vykopnout z postele, když se vzbudím sám
Volba tempa
Po včerejším slabém půlmaratonovém výkonu, hlavně s ohledem na podezření z přetrénování, se dnes rozhoduji jen pro krátkým 5km běh v pomalém, regeneračním tempu.
Nechci žádný den vynechat trénink a tohle je možnost, jak toho dosáhnout – jen si lehce zaklusat.
Nerad bych tu únavu nabaloval a běh si nějak zprotivil, že bych se do něj musel nutit. nebo abych se zranil, případně došel k nutnosti den vynechat kvůli odpočinku. a opravdu si slibuji, že poběžím zcela na pohodu, bez sledování hodinek. Jen podle pocitu.
Dnešní ráno bylo, s ohledem na počasí, zase nádherné. Teplo a sluníčko. Krása. Snad bude tak hezký i den v práci.
Dnes, výjimečně, jak jsem se rozhodl, tak jsem udělal – hodinky jsem prakticky ignoroval.
Po prvním kilometru jsem měl tempo přes 5min/km. Bylo to i kvůli tomu, že jsem se zastavil na přechodu, kde jezdilo dost aut a nedalo se přejít. Hodinky se samy nepozastavily.
Vyklusával jsem si opravdu tak, jako bych vybíhal na maraton. Když jsem se podíval na hodinky (jen abych věděl, kolik mi zbývá do 5km vzdálenosti), viděl jsem tempo kolem 5:30 min/km.
Za normálních okolností bych se asi zděsil, ale dnes mi to bylo skutečně jedno. Jak už jsem zmínil, chtěl jsem dnes nevynechat výběh a pokud možno pomoci nohám zregenerovat.
Dech jsem držel naprosto s přehledem na poměru 4:4. Oproti předchozím dnům jsem se ale na dech nedokázal tolik soustředit. Přisuzuji to volnému tempu, takže jsem ani neměl potřebu si dech hlídat, abych nějak korigoval tempo. To je celkem zajímavé. Takže si dnes mysl dělala skoro co chtěla.
Domů jsem se snažil jít trochu rychleji, abych nohy stále procvičoval. s tempem v chůzi kolem 8 – 9 min/km jsem si říkal, jestli není ultramaratony lepší chodit pěšky :)) protože když jsem běžel 50 km běh, tak vím, že ke konci jsem se dostával i k těmto hodnotám.
Odpolední únva
V práci na mně asi 2 hodinky po poledni padla naprosto šílená únava. Musel jsem se jít projít. Tak jsem si zašel do obchodu pro nějaká jablka. (Vietnamec tu má kilo asi za 60 Kč. Cena nic moc, ale jsou dobrá :).
Když jsem se procházel, snažil jsem se dýchat jako při meditaci. Hluboké nádechy a výdechy.
Venku se to celkem dalo. Neusínal jsem 🙂 Jenže když jsem se vrátil do kanceláře, byla to po chvilce opět katastrofa. Takže, ač nerad, musel jsem si udělat kafe.
Nějakých 10 minut na to jsem otevřel okno, takže tu byl příjemný vzduch. Nevím, jestli za to mohla káva anebo přísun kyslíku, každopádně únava výrazně ustoupila. Konečně jsem mohl začín zase pořádně pracovat…