Zapomněl jsem, že mám nastavený budík i na sobotu (je vypnutý pouze v neděli). Začal zvonit pár minut po tom, co jsem vstal. Šel jsem spát už před půlnocí, takže jsem se dostatečně vyspal.
Změna plánu
Před 2 dny jsem si říkal, že dnes, v sobotu, si zaběhnu 30 km. Abych měl před samotným 6hodinovým závodem, který mě za týden čeká, alespoň nějakou delší, průpravnou trasu.
Jenže to bych si včera nemohl číst články typu “Příprava na maraton – týden do startu”.
Všude se totiž píše, že by se 14 dní, nebo dokonce i týden před maratonem neměly běhat delší trasy než 14 – 18 km. Týden před startem jen snad 20 – 30 % běžného objemu naběhaných kilometrů.
Na 30km trať jsem si raději nechal zajít chuť a místo toho si naordinoval 10km závodním tempem. Závodním myšleno tempem, jaké bych chtěl mít při 6hodinovém běhu ve Stromovce.
Nejpomalejších 10 km co pamatuji
Když nepočítám úplné začátky před pár lety, nevybavuji si, že bych kdy běžel tak pomalu jako dnes.
Rozeběhl jsem se tempem lehce přes 5 min/km. Navíc z kopečka.
Bylo to naprosto pohodové tempo a říkal jsem si, že takhle bych mohl běžet snad do nekonečna.
Na rovince, o 2 km dál, jsem pořád běžel dost na pohodu s časem přes 5 min/km.
Můj cíl pro dnešek bylo držet se někde do 5:30 min/km.
Nebezpečné zpomalení
Pomalým tempem jsem se nechal až ukolébat. Snažil jsem se čas nesledovat a chtěl jsem mít opravdu vycházkové tempo.
Jenže když jsem začal pociťovat unavená stehna, podíval jsem se na hodinky. Čaš byl přes 6min/km. Mazec. V tom špatném smyslu slova.
Cítím, že mám poslední dobou unavená stehna i lýtka. Ale tohle mě fakt nemile překvapilo.
Plánoval jsem si rozeběhnout 6hodinový závod tempem 5:30 min/km. Ale pokud by to bylo jako dnes a s unavenými stehny by mi i po 10 km takhle hrozivě padat čas na 6 min/km, to by bylo dost hrozné.
Příprava strategie na 6 h & 12 h Self-Transcendence Race Prague 2016
Je jisté, že si musím dopředu stanovit, jak poběžím.
S během maratonových vzdáleností nemám moc velké zkušenosti. Daly by se spočítat na prstech jedné ruky. A všechny výběhy jsem si běžel jen pro sebe. V poklidu. Jen, abych to dal. O čas mi nikdy nešlo Proto jsem od začátku začínával fakt pomalým tempem. Někde kolem 5:30 min/km. Ale posledních 10 km mě tak šíleně bolely nohy, že nebyl výjimečný pohled na hodinky, který mi ukazovat 7 min/km. Ale i víc. A to byly rovinky…
Přemýšlím, jestli ta dnešní únava nohou nebyla způsobená tím, že jsem naschvál běžel pomalu a neměl jsem tak stejný krok jako v jiných dnech, kdy běhám svižněji. A vážně uvažuji, že asi závod vyběhnu rychleji, než jsem plánoval. Tedy ne 5:30 min/km, ale ještě trošku rychleji.
A až prostě nohy nebudou moct, tak holt temp výrazně poklesne, ale budu mít rezervu ze začátku závodu. Kterou bych neměl, kdybych vyběhl pohodovějším tempem. Ale předpokládám, že nohy by mě stejně začaly tuhnout asi po stejné době bez ohledu na to, zde začnu pomalu nebo hrozně pomalu 🙂
Do závodu zbývá týden a já bych si dal nejraději nějaký den naprosto volno, aby nohy zregenerovaly. Na druhou stranu si chci udržet status “běhám každý den” :))
Takže plánuji, že zkusím regeneraci formou plavání (ale na bazén poběžím :)).
Uvidím, co přinesu následující dny. Kéž by si nohy odpočaly tak, aby v den závodu vůbec nepociťovaly únavu….