34. den – naliskal bych si

Včera večer jsem ještě prohledával kryté bazény v Praze.

Není až takový problém nějaký najít. Horší je to ale s otevírací dobou pro veřejnost.

Zrovna dnes by se mi nejvíc hodilo navštívit bazén Zelený Pruh, ale podle popisu je většina drah zabrána někým, kdo má průkazku “hosté” anebo zaměstnanci školy. Nebo tak něco…

Prostě pro veřejnost tam zbývaly 2 dráhy a otevřeno bylo jen hodinu (od 7 do 8).

Kromě toho, že bych si musel dost přivstat (což by až tak nevadilo), mě odrazovala představa pouze 2 volných drah. Bál jsem se, že tam bude narváno a akorát budu naštvaný (asi jako když při sobotním slunečním odpoledni všichni vyrazí do Braníku a chodí roztaženi přes celou cestu, takže se nedá v klidu běhat – o jízdě na kole nebo na bruslích ani nemluvě).

V práci si tak nějak užívám, že jsem neběhal a jako bych měl pocit, že mám víc energie, pohody…nebo nevím, jak to nazvat. Snad to ale není první krok k tomu, že přestanu pravidelně běhat 🙂

Snídaně

Snídani jsem měl lehčí (výborný ovocný puding bez mléka) oproti objemu, na jaký jsem zvyklý (3 banány + cca 150 g vloček).

Takže jsem přišel do práce a měl za chvíli hlad.

Naštěstí jsem ale dostal do práce oběd (ok, asi 3 – 4 obědy :), tak jsem si už po chvíli nandával první dávku.

Omáčka s uzeným tofu a rýží. Skvělá…

Po snídani jsem si dal 550 mg vitamínu C od Viridianu a k tomu glutamin od Reflexu

Volný den nebo trénink?

Stále ještě nevím, jestli se dnes rozhoupu k návštěvě bazénu. Věci s sebou mám, takže se mohu podívat po něčem jiném. Uvidím, kolik energie budu po práci mít.

Co mě ale těší, tak že se necítím zdaleka tak unavený jako včera. Ta domnělá nemoc snad opravdu byla jen přemíra únavy…

Plavání vítězí

Tak jsem se přece dokopal k tomu, že si dnes zaplavu.

Sjel jsem po práci do aquaparku Šutka.

Vypadá to tam moc dobře. Jediné, co mi “vadilo”, je počet plavců. Ale to hlavně proto, že tak 1 – 2x do roka jdu do Zábřeha (menší město kus u Olomouce) a většinou mám celou dráhu pr sebe.

Nicméně po tom, co se mi zamlžily brýle, jsem stejně nikoho neviděl, takže z nějakého filozofického pohledu by se dalo říct, že jsem tam byl sám :))

Garmin Forerunner 310 XT – test pod vodou

Když nepočítám umývání hodinek v umyvadle, dnes to byla jejich vodní premiéra.

Sedl jsem si na okraj bazénu, stiskl START a se žblunknutím jsem započal svůj první plavecký trénink.

Byl jsem v krytém bazénu, takže GPS se nechytala. Ale to nevadí. Podle jiného testu tyhle garminy stejně neměří ve vodě vzdálenost moc dobře. Hlavně, že běžel čas a i po hodině byly naprosto v pořádku.

Na Šutce je 50m bazén. Takže mi stačilo počítat, kolik jich dám a mám odplavanou vzdálenost. Ideální 🙂

Nebyl jsem plavat už hodně dlouho. Snad i rok. Nevím. Ale šlo to samo.

Chtěl jsem si dát takové regenerační plavání, takže prsa byla jasná volba 🙂

Plavání je energeticky náročné

Po 30 minutách plavání jsem začal pociťovat velký hlad. A to jsem během dne snědl 4 “obědy”.

Resp. jak jsem zmínil, do práce jsem si nabalil jednu velkou pixlu s obědem, ale nakonec to dalo na 4 porce. A poslední jsem snědl tak 40 minut před plaváním. Proto mě ten hlad překvapil. Čekal bych spíš, že budu jídlo cítit ještě v žaludku.

Co mě pak překvapilo bylo, že i když jsem se snažil mít nohy co nejvíc uvolněné – vše od lýtek dolů – dostával jsem občas křeče do prstů na nohou. A při otočce i do lýtek. Ale to nebyly ty klasické otočky plavců, které vídáte v televizi. Jen jsem doplaval na konec bazénu a zlehka, opravdu zlehka se odrazil od břehu.

Když jsem měl za sebou 40 bazénů, hodinky ukazovaly čas přes 56 minut.

Zabalil jsem to a vylezl z bazénu.

Přítomnost uklízeček ve sprše byla fakt úžasná. Zajímalo by mě, jestli takhle může lozit uklízeč do dámských sprch. Zkusím to omrknout a zajdu na brigádu 😀

Když jsem se umyl a odkráčel do šatny, cítil jsem se hodně unaveně. Vyčerpaně.

Po cestě domů jsem na Florenci skočil do obchodu. Pak zase na metro. Ale místo abych se zase sjel na linku C, objevil jsem se na Béčku. A za 3 minuty to mělo jet.

Tak jsem se rozeběhl a – tadá – nejely eskalátory.

Bral jsem to po 2 schodech, ale v půlce už jsem musel zdrobnit krok. Byl tam postarší pán s hůlkou a bylo mi blbé ho jen předběhnout. Chvíli jsem se za ním zastavil, kdyby se schody rozjely, tak aby nespadl. Ale za minutu mi jelo metro. Tak jsem se ho zeptal jestli nechce pomoct, protože se zastavil, ale říkal že ne, že si jen odpočine. Byl to sympatický pán 🙂

Na vedlejších schodek měl soupeře – nějakého vietnamce. Evidentně turista. Měl 2 lodní kufry a jeho tempo bylo srovnatelné s pánem s hůlkou.

Když jsem doběhl nahoru, všichni od horního konce eskalátoru až po nástup u metra hlasitě oddechovali. Jo jo. To je ten čas, kdy oceníte to, že trénujete 😀

Jsem v háji…

Dorazil jsem domů a byl jsem totálně vyčerpaný. Pociťoval jsem, že ve svalech nemám žádnou energii. totálně KO.

Místo tofu párků s pečivem se rozhoduji jen pro 4 banány (z toho 2 už jsem zhltnu v metru), glutamin, (za dnešek) 4. kapsli vitamínu C a 2 tablety s hořčíkem a zinkem.

Fakt bych si dnes naliskal. Vědět, že mě to takhle vyždíme, tak se na to vykašlu. Na závodě tuhle neuváženost pekelně pocítím. Budiž mi to ponaučením do budoucna…

Endomondo – záznam plavání

powered by EndomondoWPlogo