12:30 Jdu do Stromovky

Měl jsem spočítáno, že mi bude 30 minut na dopravu stačit. Když běžím,za 4 – 5 minut jsem tam. Pěšky do 15 minut.

Při příchodu do Stromovky jsem si uvědomil, že start je až na její druhé straně. Moc jsem nestíhal. Tak jsem se dal raději to pomalého běhu.

K registracím jsem přišel 6 minut před startem. Ještě, že jsem se převlékl už doma.

Dostal jsem v rychlosti instrukce, kam si schovat cennosti a kde se převléct.

Hodil jsem si batoh do šatny (stanu) a šel na start.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam potkal Víťu a taky s Vlastou Hlinkovou, se kterými jsem se seznámil na Dobřichovické desítce.

3 minuty do startu

Potřeboval jsem si preventivně odskočit, ale k nejbližší TOI TOI bych to nestihl. Skáču k nejbližšímu keři a honem na start.

Stihl jsem to akorát. Pořadatel kontroluje běžce a s číslem 66 slyším své jméno. Hlásím se a jdeme se připojit do dráhy k borcům (a hlavně borkyním :), kteří začali Stromovkou kroužit už 6 hodin před námi. Někteří z nich už jdou jen krokem. Nedivím se…

6 h & 12 h Self-Transcendence Race Prague – Sri Chinmoy Marathon – pro mě oficiálně odstartován

Start probíhal tak, že se běžci na 6h řadili za sebe do levé části cesty, aby pravá zůstala průchozí pro běžce, kteří vybíhali v 7:00.

Nevěděl jsem, kam se postavit. Dopředu jsem nechtěl, abych nepřekážel rychlejším. Ale než jsem se rozhodl, nikde jinde než na úplném konci nebylo místo 🙂

Na poslední chvíli jsem si uvědomil, že jsem nezapnul hodinky. Odstartovalo se. Spouštím je o pár vteřin později. GPS se naštěstí chytá skoro okamžitě.

Běžím na chvostu tempem 5:30 km/min za ostatními běžci. To mi vyhovuje.

Po prvním kole dobíhám Vlastu Hlinkovou. Zdravím ji a dávám se s ní do řeči. Moc pěkně se mi s ní povídá.

Obkroužím s ní asi jedno kolečko a když zkontroluju tempo, zpomalil jsem na 6 min/km. To mi na rozjezd přijde moc pomalé. Takže, ač nerad, přeji Vlastě hodně štěstí a zrychluji.

Občerstvení na trati

Na téměř 2km okruhu byly 2 občerstvovačky. To je naprosto dokonalé. Moct se napít každý kilometr a najíst každé 2 km. Pravda – v životě jsem byl sotva na 5 závodech, ale takovýhle luxus nikde nebyl. Je to samozřejmě dáno tím, že se běhá na okruhu. Zázemí nemohlo být úžasnější. Za to si pořadatelé zaslouží ohromnou pochvalu.

U občerstvovačky jen s pitím navíc vyhrávala live kapela na indické nástroje (? nevyznám se v tom :). No prostě dokonalost…

Závod běží dál

Asi o 2 kola, co jsem opustil Vlastu, mě míjí Víťa. Dávám se s ním do řeči 🙂

Jak se zakecáme, zjišťuji, že jsem nabral jeho tempo a ač stíhám, 4:50 km/min mi během prvních 10 km přichází zabijácké a proto se, opět nerad, raději loučím.

Sám si držím tempo někde kolem 5:20 min/km.

Nic zajímavého se neděje. Prostě si vyklusávám a na hodinky se snažím moc nedívat. Protože 50 minut po startu znamená běžet víc než 6x tak dlouho. Přestože nepociťuji únavu, zní mi to nepředstavitelně.

V hodikách mám funkci virtuálního partnera. Nastavil jsem si “partnerův” čas na 5:50 min/km (chtěl jsem mít rezervu na svůj “vysněný” čas 6 min/km = 60km za 6 hodin). Viděl jsem, jestli běžím rychleji než on. A také o kolik času i jakou vzdálenost.Pomalinku ale jistě jsem získával náskok.

Ještě aby ne. Ke konci se to razantně otáčí a bez náskoku v první polovině bych byl v cíli výrazně pozadu.

Pokračovat na:

36. den – ultramaraton Stromovka – 1. část
36. den – ultramaraton Stromovka – 3. část