Večer jsem šel spát o hodinu dřív a vstával o hodinu později než normálně. Po delší době jsem se pořádně vyspal.
V plánu bylo klidných 10 km.
Bylo hodně teplo, ale neměl jsem běžecké tričko s krátkým rukávem. Ale dlouhý zas tolik nevadil.
Vyběhl jsem a od začátku se soustředil na techniku tak, jak jsem si ji vybavoval od Miloše Škorpila.
Přijde mi, že když se na ni hodně zaměřuji, vůbec mi to nejde. A kromě toho díky tomu běžím hrozně pomalu (ne, že by mi to dnes vadilo).
Ze začátku jsem běžel hodně pomalu. Kolem 5 min/km. Ale běželo se dost pohodlně. Spíš jako na vycházce – vůbec jsem se nezadýchával a měl jsem pocit, že takhle bych vydržel běžet opravdu dlouho.
Na nějakém 7. km jsem si řekl, že by byla škoda dát si jen desítku, takže jsem se neotočil a pokračoval kupředu.
Kolem 12. km mě začínalo pobolívat pravé koleno. Nikdy dřív mě nezlobilo.
Po 2 km už byla bolest dost nepříjemná a zastavil jsem, abych si udělal pár hlubokých dřepů na protažení kolen. Dříve mi to pomáhalo. A teď taky. Pokračoval jsem dál.
Uběhlo 10 minut a bolest se zase začala ozývat. Než abych se trápil, zase jsem se protáhl a pokračoval.
Účinek protažení se ale o dost snížil a bolest se opět ozvala už po chvíli. Zkusil jsem pokračovat dál. Ale dlouho jsem to nevydržel. Bolest byla až moc velká.
Do uběhnutí půlmaratonské vzdálenosti mi chyběly 4 kilometry a byl jsem u zastávky tramvaje. Mohl jsem to zabalit a jet domů. Ale přišla mi škoda to nedotáhnout do konce.
Protáhl jsem se a pak znovu asi po 1 km.
Přišlo mi, že bolest nějak souvisí s neprotaženým stehenním svalem. Nevím. Byl to jen takový pocit.
Chybělo mi 500 m a byl jsem u další zastávky. Začal jsem kroužit po parkovišti, abych trénink dotáhl do konce.
Po doběhnutí jsem přešel do chůze a vypnul stopky. Vidím, že jely zrovna 2 autobusy po sobě. Na zastávku to bylo 50 m, ale nechtělo se mi běžet 🙂
Když jsem se na ni doloudal, zjistil jsem, že další bus jede za 8 minut.
Nebylo to nijak dlouho. Jen jsem byl asi 2 hodiny bez vody a bylo dost vedro. Sluníčko pálilo a já měl k tomu dlouhý rukáv.
Na zastávce Přístaviště jsem se šel podívat po okolí, jestli tam nenajdu nějaký obchod. Byla tam pizzerie. Ale bohužel měli jen prázdný chlaďák. Pití neměli. Ale pán mě odkázal hned přes cestu do večerky.
Po zkušenostech ze Sapy (vietnamská tržnice v Praze), kdy nápoj aloe vera v plechovce chutnal jak kdyby v něm plavaly myši, jsem zrovna neměl chuť experimentovat s neznámými značkami.
Vytáhl jsem z lednice Green Ice tea od Liptonu (nikdy jsem ho neměl, ale značku znám) a oslova si ho vychutnával. Při té žízni a vedru byl fakt vynikající.
Snažil jsem se pít jen studený čaj pomalu, ale moc mi to nešlo. Půllitrovka ve mě za chvíli jen zasyčela. Byl jsem spokojený.
Přišel jsem na zastávku a za 2 minutky mi přijel autobus.
To koleno mě dost štve a doufám, že zítra bude v pořádku. I když mě trochu bolí, když zatlačím na čéšku.
Možná bolí i proto, že zkouším tu novou běžeckou techniku a je to pro nohy nepřirozené. Nevím. A taky hodně pravděpodobně tu techniku neprovádím správně. Asi bych měl zůstat u toho, na co jsem zvyklý a techniku nacvičovat jen pod odborným dohledem. Abych měl jistotu, že si tím spíš neublížím…
One Comment Add yours